Vlny tak akorát na bodyboarding

Út 16.8. Playa Las Lajas, 0 m.n.m. (Panama) – National Park Sarigua, 26 m.n.m. (Panama)

Noc byla příjemná. Stále jsme vděční za každou noc, kdy není moc horko a vedro, díky čemuž se máme šanci dobře vyspat. Horké a vlhké dny se dají přežít, ale horké a vlhké noci jsou vyčerpávající (zní to trochu dvojsmyslně, ale není to tak vůbec myšleno ;-) a ráno po takové noci se člověk budí ulepený a rozladěný (opět se nejedná o dvojsmysl). Tahle noc, ale byla nad očekávání chladná.

K ránu přišel odliv, vlny nedosahují tak daleko a písečné dno se velmi pozvolna svažuje. Takový Balaton, ale s oceánskými vlnami a tropickými teplotami vody i vzduchu.  Jak se užza chvíli ukáže je přesně takové prostředí ideální na body boarding. Děti si připoutají každý své prkno kolem ruky a pak naskakují tělem na prkna a nechávají se vlnami odmést až málem na břeh. 

Kuba kope díru. Pak na pláži zapomněl lopatku koupenou v Mexiku a museli jsme koupit v Panamě novou. Naštěstí stála asi 6 dolarů.

Já poklízím auto a pak se chvíli protahuji, ale udělám nějaký špatný pohyb a zase se mi po dlouhé době vykloubí žebro. Během dne se bolest postupně zhoršuje, i když nění nijak strašná, ale já se bojím, že mi kolem žebra zatuhnou svaly a ráno už nevstanu z postele. Zkouším se nějak obplokovat, ale v tom vedru a za cesty na to není prostor. Večer dáme rychle spát děti, pak si vkleče chvíli masíruji balavé místo až se mi zdá, že žebro naskočilo. Neodvažuji se ale doufat, že tomu tak vskutku je, pořád to bolí a tak raději ani nepíšu nic na blog, jen si čtu na čtečce a jdu brzy spát.

Ale zpátky od mých žeber k našemu cestování po Panamě. Po obědě projedeme zase tou obří kaluží, vrátíme se na Panamerikánu, chvíli po ní jedeme směrem na Panama City než odbočíme do prudkého kopce. Měla by tam být vyhlídka do kraje a po několika kilometrech i maličké muzeum zdarma.

“Panamerikána je silnice vedoucí z Aljašky na nejjižnější cíp Jižní Ameriky. Její tok je přerušen v jediném místě – pár kilometrů před a pár kilometrů po hranici mezi Panamou a Kolumbií. V tomto místě, kterému se říká Darién, se nachází původní deštný prales, divoké indiánské kmeny a pohubují se zde nebezpečné živly. Panameriána na obou stranách končí a dál už nic nevede a vypadá to, že ani nepovede. Stavbou silnice a jejím provozem by se navždy narušil jeden z původních ekosystémů na Zemi, kde dodnes žijí jaguáři, harpyje, tapíři, krokodýly, kajmani a jiní jinde vzácní živočichové, stejně tak jako asi necelé tři tisíce lidí, kteří žijí bez výdobytků moderní civilizace. Stavby by byla také jistě velmi drahá vzhledem k charakteru území, které tvoří močály, mangrovové porosty apod..”

Panamerikána je v Panamě opravdu dálnicí. Řítíme se po ní devadesátkou (poprvé od USA) a já mám pocit, že letíme.

Petroglyphy na obřích balvanech.

Z pěkně upravený vyhlídky je krásný výhled na členité pobřeží. Muzeum je maličké, architektonicky zajímavé, ale lehce tropicky olezlé. Bohužel se uvnitř nedá fotit, prohlédneme si krásné keramické výrobky předkolumbijských civilizací. Kdybychom uměli dobře španělsky, mohli bychom si i na přečíst množství informací na plakátech. Zapisujeme se do knihy návštěvníků, podle které sem moc lidí nechodí, rozhodně ne pět denně. Většinou samí cizinci stejně jako my. Poté nás ještě mladý průvodce téměř beze slov provedeme mezi oblými balvany roztroušenými po zahradě muzea. Na kamenech jsou mezi lišejníky někdy lépe, někdy hůře viditelné petroglyfy. Dojdeme k poslednímu kamenu, který je vršku jednoho z mnoha kopců okolí. Je odtud pěkný výhled, asi zde dřív bylo nějaké indiánské obřadní místo.

Po Panamerikáně dojedeme k nákupnímu centru a vyrážíme na svůj první nákup v Panamě. Nezdá se to, ale nákupy v supermarketech jsou zajímavé a slouží k poznání dané země.  Někde je nabídka malé a zboží o dost dražší než u nás až se člověk diví, jak si něco z toho mohou dovolit místní, jindy je nabídka tak akorát a ceny se nám zdají rozumné. Přesně takové je to v Panamě – široký výběr zboží za přijatelné ceny. Překvapí nás hlavně dlouhý chlazený regál plný párků.

Panamské kafe.

Žluté obaly :-)

Chlazený regál plný párků.

Luštěniny.

Plechovky s tuňákem.

Po nákupu pokračujeme dál po dálnici, až odbočíme směrem na Národní park Sarigua. Mělo by tam být ve dne hrozné vedro, ale v noci chladno. My bohužel nemáme to štěstí, dokonce v noci je nepříjemně teplo, což je v kombinaci s mým vyhřezlým žebrem dost nemilé.

V národním parku Sarigua.

To je celá Joli, hrabat si v hlíně a ztratit se ve svém světě.