Ryby, želvy a aligátoři
So 19.2. Alexander Spring Rec Area
Tohle byl zatím ten nejlepší den naší cesty. Celý den jsem děkovala paní z info centra za to, že nám tenhle kemp doporučila, a šťastné náhodě, že na nás zbylo poslední volné místo.
V noci se několikrát budím. Jednou kontrolu Joli v síti, kde se zrovna hrozně vrtí (taky byla čůrat). Podruhé když za námi přijde do postele, protože se rozpršelo. Potřetí, když přijde další deštík.
Snídáme venku, je chladno a zataženo. Včerejší brownies jsou moc sladké, musím příště ubrat cukru. Bez odvažování je to pečení náročnější. Místní krupicový cukr má menší krystalky než ten český. Americká hořká čokoláda je asi sladší než ta česká, ale jinou hořkou neměli, jen 70 % a z té nám brownies nechutnají.
Po snídani jdeme na vrátnici – zeptat se na pas do národních parků a půjčit si kánoi. Zaplatíme 50 dolarů, dostaneme papír a s ním jdeme zase jinam, kde nám paní vydá kánoi, dvě pádla a čtyři záchranné vesty. Pádla a vestičky nemáme nechávat v lodi, jinak hrozí, že si ji někdo půjčí. Je pořád chladno a zataženo, vracíme se tedy k autu i s vestami a pádly.
Po čase jde Janek s dětmi k jezírku. Já si užívám chvíli o samotě, balím chleba, šunku a sýr k obědu a jdu za zbytkem. Najdu tam Janka jak se dvěma dětmi odplouvá na kánoi. Joli prý čeká na dece. Na dece ale nikdo není, po čase přichází Joli, celá nešťastná, že nemohla jet na kánoi první jízdu. Janek s dětmi měli štěstí – viděli několik želv a dva aligátory, kteří hned zmizeli ve vodě.
Vyjíždím tedy i já s Joli. Vůbec neumím řídit loď, navíc Joli pádluje po svém, takže se o to víc bojím případného setkání s aligátorem. Vidíme několik vodních ptáků (volavek a podobných), želv a taky cosi, co by mohl být aligátor, ale jak později zjišťujeme, je jen kořen vodní rostliny. Každou chvíli se něčeho vyděsíme, loď se různě nebezpečně naklání, ale je to bezva jízda a užíváme si tu společnou chvilku.
Později plujeme my dvě s Jankem. Konečně svítí slunce, začíná být teplo a už se ničeho nebojíme. Ani těch tří aligátorů, které postupně zpozorujeme na břehu. Jsou hodně tmaví, vyhřívají se a ani se nehnou.
Jízda mne tak zmohla, že usínám na dece. Děti se už předtím koupaly v jezírku (pramen je trochu teplý, takže voda má 22°C), ale na mne je to moc studené.
Celý den je neskutečně pohodový. Užíváme si krásného místa i počasí, děti se střídají na kánoi.
Večer je chladno, píšu sice venku, ale s čepicí na hlavě a zabalená do dvou dek, ale pořád lepší než se mačkat uvnitř auta. Janek promazává fotky a videa.