Ryby, želvy a aligátoři

So 19.2. Alexander Spring Rec Area

Tohle byl zatím ten nejlepší den naší cesty. Celý den jsem děkovala paní z info centra za to, že nám tenhle kemp doporučila, a šťastné náhodě, že na nás zbylo poslední volné místo.

V noci se několikrát budím. Jednou kontrolu Joli v síti, kde se zrovna hrozně vrtí (taky byla čůrat). Podruhé když za námi přijde do postele, protože se rozpršelo. Potřetí, když přijde další deštík.

Cesta vedoucí kempem. Vidíte tu palmu?

Snídáme venku, je chladno a zataženo. Včerejší brownies jsou moc sladké, musím příště ubrat cukru. Bez odvažování je to pečení náročnější. Místní krupicový cukr má menší krystalky než ten český. Americká hořká čokoláda je asi sladší než ta česká, ale jinou hořkou neměli, jen 70 % a z té nám brownies nechutnají.

Všude je tu spousta cedulí, co dělat, co nedělat.

Po snídani jdeme na vrátnici – zeptat se na pas do národních parků a půjčit si kánoi. Zaplatíme 50 dolarů, dostaneme papír a s ním jdeme zase jinam, kde nám paní vydá kánoi, dvě pádla a čtyři záchranné vesty. Pádla a vestičky nemáme nechávat v lodi, jinak hrozí, že si ji někdo půjčí. Je pořád chladno a zataženo, vracíme se tedy k autu i s vestami a pádly.

Týna a Kuba na půjčené kanoi vyrážejí na platbu.

I bez všech těch zvířat by byla plavba silný zážitek.

Po čase jde Janek s dětmi k jezírku. Já si užívám chvíli o samotě, balím chleba, šunku a sýr k obědu a jdu za zbytkem. Najdu tam Janka jak se dvěma dětmi odplouvá na kánoi. Joli prý čeká na dece. Na dece ale nikdo není, po čase přichází Joli, celá nešťastná, že nemohla jet na kánoi první jízdu. Janek s dětmi měli štěstí – viděli několik želv a dva aligátory, kteří hned zmizeli ve vodě.

Želvy se vyhřívali na sluníčku. Když jsme se k nim přiblížili blíž, skákaly do vody vtipné placáky a mizeli z dohledu.

Vyjíždím tedy i já s Joli. Vůbec neumím řídit loď, navíc Joli pádluje po svém, takže se o to víc bojím případného setkání s aligátorem. Vidíme několik vodních ptáků (volavek a podobných), želv a taky cosi, co by mohl být aligátor, ale jak později zjišťujeme, je jen kořen vodní rostliny. Každou chvíli se něčeho vyděsíme, loď se různě nebezpečně naklání, ale je to bezva jízda a užíváme si tu společnou chvilku.

Jeden v mnoha druhů vodních ptáků.

Později plujeme my dvě s Jankem. Konečně svítí slunce, začíná být teplo a už se ničeho nebojíme. Ani těch tří aligátorů, které postupně zpozorujeme na břehu. Jsou hodně tmaví, vyhřívají se a ani se nehnou.

S Jankem jako kormidelníkem se nebojíme skoro ničeho. Ani aligátorů. Teda aspoň ne těch menších.

Tady je jeden z nich. Na fotce není moc vidět (radši jsme se moc nepřibližovali), ale ve skutečnosti vypadal jako dokonalá bronzová socha.

Tady je druhý aligátor.

Druhý aligátor, kterého jsme spatřili z větší blízky.

Jízda mne tak zmohla, že usínám na dece. Děti se už předtím koupaly v jezírku (pramen je trochu teplý, takže voda má 22°C), ale na mne je to moc studené.

V dece je zabalený Kuba, já si k němu přilehla a za chvíli jsem spala.

Celý den je neskutečně pohodový. Užíváme si krásného místa i počasí, děti se střídají na kánoi.

Jankův mobil umí fotit i pod vodou.

Voda v Alexander Springs je křišťálově čistá. Je to dáno tím, že tam z hlubin vyvěrá pramen slabě mineralizované vody, který dává vzniknout celé řece. Voda je díky tomu také teplejší než by člověk čekal a má 22°C.

Kuba a Joli trénují jízdu na kanoi v bezpečné bezaligátorové zóně.

Hladina jako zrcadlo.

Večer, po odjezdu denních návštěvníků, je u vody klid a pohoda.

Můj nejmilejší pohárek na kafe či cokoliv jiného.

Večer je chladno, píšu sice venku, ale s čepicí na hlavě a zabalená do dvou dek, ale pořád lepší než se mačkat uvnitř auta. Janek promazává fotky a videa.

Dish Washing Station. Tomuhle názvu pro místnost, která je určená k mytí nádobí se smějeme ještě teď. Vtipné také bylo, že baterie na teplou i studenou vodu byly takové ty na stisk. Většinou to bývá tak, že člověk baterii zmáčkne a voda teče, dokud se sama po nějaké době nezastaví. Tady to bylo tak, že voda tekla, jen když člověk držel baterii stisknutou. Takže já jsem myla a Janek se k mně zezadu tisknul a mačkal studenou i teplou vodu zároveň, protože samotná teplá byla moc horká. Další den jsme objevili druhou “Dish Washing Station”, kde baterii fungovaly normálně, a poslali tam děti.

Myju nádobí.

Píšu venku s čepicí na hlavě.