Rozloučení s delfíny

St 29.3. RAC monkey Mia Dophin Resort (Western Australia, Austrálie) – 417420 km – benzínka PB, Carnarvon (Western Australia, Austrálie)

Ráno opět vyrazíme na pláž za delfíny, ale protože žádný nepřiplaval, vracíme se postupně zpět. Já sbalím postele a stan a pak si jdu zacvičit, protože cvičit na betonu ve stínu a na wifi se mi podle plná nepoštěstí další dva dny. Když mám docvičeno, jsem zpocená z pohybu v tom horku a vyrazím se osprchovat. Když dorazím k autu, už je skoro deset. Rychle společně dobalíme poslední kousky a přejedeme na parkoviště před kempem.

Pohled z mola na pláž, ke které připlouvají delfíni.

Diváci mohou být ve vodě po kotníky. V pozadí molo, pod kterým bydlí želvy.

Kuk.

Dobrovolníci, kteří krmí delfíny, se jich nesmějí dotýkat. Někdy je to asi dost náročné, protože delfíni plavou těsně kolem nich jako by se sami chtěli dotknout.

Máme štěstí delfíny jsou opět tady (dopoledne proběhlo už jedno krmení, kdy připlulo celkem 12 delfínů). Je jich šest. Fouká, takže vůbec nerozumíme tomu, co rangerka říká, ale o to víc se můžeme soustředit na pozorování samotných delfínů. Ti si to dnes užívají, plavou blízko ke břehu, lehají se tak trochu na a bok a pozorují nás diváky stejně jako my pozorujeme je. Týna nám po skončení krmení líčí, jak se jeden zastavil přímo před ní, jen asi metr o ní a díval se jen na ni.

Tabulka se záznamy delfíních návštěv.

Koupíme si ještě několik pohledů, naskočíme do auta a přejedeme do Denhamu, kde koupíme čerstvý chléb v pekárně a mléko, vajíčka a máslo v supermarketu. Pak zamíříme zpět na dálnici a po ní na sever do města Carnarvon. Máme následující plán – dojet do města, zastavit u parku, holky si užijí on-line hodiny, pak přejet za město tam přespat a druhý den dopoledne strávit ve městě, kde je toho podle WikiCamps docela dost k vidění. Odpoledne přejet na odpočívadlo na půli cesty k Exmouthu.

Zase na cestě.

Nakonec to ale dopadne trochu jinak. Cestou nás zastavím policejní kontrola – stejně jako všechna projíždějící auta. Odstaví nás na malé odpočívadlo, kde je několik policejních vozů, jakýsi policejní obytňák a nějakik další zastavených aut. Zastavíme, trochu vyděšení, co nás čeká, před námi je jeden pick-up s přívěsem, proti nám jiné auto. Pozorujeme, jak ze stříbrného sedanu, postupně vystoupí pět dospělých a dvě děti aboriginského původu. Mladá ridička je bosá. Všichni si stoupnou bokem. Pak přijde řada na nás, kousek popojedeme, Janek podá policistovi řidičák, pak dýchne do přístroje na kontrolu alkoholu. Vše je v pořádku, můžeme pokračovat v jízdě. Ještě si cestou všimneme, že jiné auto, prohlížejí úplně celé. Dokonce tam mají psa.

On-line hodina u parčíku v Geraldtonu.

V parčíku, u kterého v Carvavonu zastavíme kvůli on-line hodinám, nejsou funkční toalety, přejedeme tedy kousek dál k dětskému hřišti, ale to je obsazené místními dětmi aboriginského původu, které na nás pokřikují a bez dohledu dospělých lezou na stínící plachty a poskakují po nich. Hrozí, že si ublíží a ještě zničí zastínění hřiště.

Geraldton.

Cesta na benzínku za městem.

Celé město působí trochu jinak než jiná australská města, necítíme se tam vůbec dobře. Brzy přejedeme na benzínku za městech a strávíme tam pozdní odpoledne a večer. Benzínka je velká, kromě nás tam už parkuje několik kamionů, obytných autíček. Také se tu scházejí dělníci, které odváží autobus někam do práce. Není to tady nijak krásné, ale cítíme se tu bezpečně. Spali jsme už na tolika benzínkách, že jsme zvyklí skoro na vše.

Na benzínce.

Večeře.

Děti koukají na film, já myju nádobí a děsně se u toho hrbím.

V noci si ověřím, že myš je tu stále s námi – sežere připravenou mandli a rozinku.